Dne 17. května 2025 se v Benešově uskutečnilo Mistrovství ČR ve sprintu , kterého se zúčastnili i závodníci z našeho odíílu!
Mistrovské kategorie:
Marie Janošíková obsadila 19. místo v kategorii D18 s časem 17:18, ztráta +2:38.
Vendula Teringlová skončila na 40. místě v kategorii D21 s časem 22:34, ztráta +7:42.
Vojtěch Teringl se umístil na 13. místě v kategorii H18 s časem 16:52, ztráta +1:45.
Eva Nechvátalová obsadila 64. místo v kategorii D16 s časem 23:13, ztráta +10:30.
Doplňkové kategorie:
Eva Veselá dosáhla na 2. místo v kategorii D21B s časem 15:32, ztráta +0:58.
Závod byl opravdu záludný, stavitel s mistrovskými tratěmi opravdu vyhrál! Závodník musel být v neustálém kontaktu s mapu. Nešlo tak je to, kdo má jak rychlé nohy, ale i o, kdo se s mapou nejlépe vypořádal.
Maruška s Vojtou si nakonec vyběhli licenci A pro příští rok!
Vojta se poté ještě učástnil nedělního mistrovství sprintových štafet pod štafetou Turnova.
10. a 11. 5. jsme absolvovali náročný závodní víkend. Tři závody ve dvou dnech – v sobotu sprint a štafety, v neděli štafety. Perný víkend jsme netrávili daleko, závody pořádal oddíl z Jindřichova Hradce. Víkend jsme ve zdraví přežili, krásně si zaběhali!!:))
Máme za sebou další úspěšné pořadatelství oblastního žebříčku. Stavbu tratí si poprvé naostro vyzkoušela Vendy Teringlová. Kompletní informace najdete na stránce závodu a přiložené fotogalerii.
Ve dnech 16., 17. a 18 února se v německém Ruhpoldingu konal světový pohár v lyžařském orientačním běhu. To ale není vše! Souběžně probíhalo i veteránské mistrovství světa v orientačním běhu a právě na něj jsme se vydali hrdě reprezentovat Česko. Vyslali jsme dva elitní sportovce kvalit, které nemají obdoby. Zkušenou Martinu Teringlovou a ještě zkušenějšího Radka Teringla. Doprovod, servis, svačináře, řidiče, mazače, servisní tým, psychickou podporu jim dělali Vendy a Vojta. V tomto složení tým tedy vyjel do Německa hrdě reprezentovat oddíl.
V sobotu absolvovali sprint, v neděli middle a v pondělí bojovali na záludné klasické trati. Sněhové podmínky, jak už tomu v posledních letech bývá nebyly úplně ideální, nad poškrábanými lyžemi jsme si trošku poplakali. Počasí nám přálo až v pondělí, kdy se po zamračených dnech konečně ukázalo sluníčko.
Osudným, historicky významným dnem se stala neděl, 17.2:, kdy se Radkovi podařil vesmírný úspěch a i přes nesnesitelnou úponovou bolest si dojel pro nádherné třetí místo. V pondělí jsme tedy hrdě čekali na vyhlášení vítězů a obdivovali dechberoucí medaili.
Ahój! Tady Vendy, ráda bych se podělila o příběh o tom, jak jsme s bráchou (Vojtou) vyhráli soutěž o návrh nového Czech O Tour dresu vyhlášenou O-RUN.
Minulý podzim byla vyhlášena soutěž o navrhnutí nového dresu pro sérii Czech O-Tour. Soutěže jsem si všimla zrovna, když jsme doma zkoušeli navrhovat nový oddílový dres. Vojta právě bojoval s mononukleózou, byl zavřený doma, měl hodně času. Já jsem ještě měla prázdniny, taky hodně času, tak jsme se do navrhování pustili! Chtělo to hodně kompromisů, ale nakonec jsme se shodli a dres poslali do soutěže.
Později přišlo hlasování o nejlepší z návrhů. Nezaháleli jsme, hlasoval celý oddíl, známí, kamarádi. Hlasování bylo hodně těsné, hlavně v posledních dnech. Ale povedlo se, vyhráli jsme!
Přes zimu jsme s grafiky dolaďovali finální podobu. Dres jsme totiž navrhovali hodně „freestylově“ a ne všechno šlo zrealizovat.
Dresy byly vytvořeny a poprvé představeny na prvním závodě Czech O Tour série v tomto roce, v pražské ZOO.
Dne 21. a 22. září tohoto roku jsme uspořádali ve spolupráci s klubem Orientační sporty Písek dvojzávod Českého poháru štafet. Akce přilákala celou českou orientační špičku a nabídla výborné sportovní výkony.
Ačkoli terén nebyl zcela ideální, stavitel tratí se s jeho nedostatky dokázal výborně poprat. Podařilo se mu vykompenzovat všechny limity a vytěžit z prostoru to nejlepší. Za to bych mu chtěl vyjádřit velké poděkování, protože kvalita tratí byla jedním z hlavních kladů celého závodu a závodníci si je převážně pochvalovali.
Po organizační stránce se jednalo o velmi úspěšnou akci, i když se vyskytlo několik drobných zádrhelů, které jsou u tak velkých závodů pochopitelné. Všechny problémy se však podařilo rychle a efektivně vyřešit, takže závody proběhly bez větších komplikací a účastníci si mohli plně vychutnat závodní atmosféru.
Celkově byl dvojzávod Českého Poháru Štafet považován za velmi povedený. Díky obětavé práci pořadatelů a výborné stavbě tratí si závody vysloužily chválu od závodníků, , a potvrdily, že i kluby na ¨orientačně chabějším¨ jihu Čech jsou i kluby, které patří mezi zkušené a schopné organizátory velkých sportovních akcí.
Na začátku července jsme strávili týden v malebné obci Křižánky na Vysočině, kde jsme se všichni sešli na soustředění v orientačním běhu. Byla to skvělá příležitost nejen k tréninku, ale také k tomu, abychom si užili čas společně jako tým.
Každý den jsme si dopoledne prošli náročnými tréninky, kde jsme pilovali techniku práce s mapou a orientaci ve zdejším náročném terénu. Po obědě jsme vždy věnovali trochu času odpočinku a vydávali jsme se na výlety po okolí. Buď po svých a nebo na kole. Taky jsme se koupali v místních rybnících. S paddleboardem byla největší legrace.
Atmosféra byla rodinná a přátelská, navzájem jsme se podporovali a motivovali k lepším výkonům. Na závěr soustředění jsme se zúčastnili prestižních závodů H.S.H. cup, kde se mezi 1483 účastníky členové našeho oddílu postarali o skvělý úspěch – vybojovali jsme dvě druhá místa a jedno třetí místo.
Teď už se těšíme na další závody, kde budeme moci ukázat, co jsme v Křižánkách natrénovali.
Tento víkend jsme vyrazili na mistrovský závod až za Plzeň, k vesnici jménem Pastuchovice. V Pastuchovicích se konalo Mistrovství České republiky na krátké trati. V sobotu probíhala kvalifikace a v neděli už finále. Naplnili jsme auto a vyrazili bojovat o medaile!
Celý víkend nám přálo počasí. Sluníčko svítilo, chvílemi možná až moc. Krásné počasí je fajn, ale v rozpáleném lese se konec konců neběží úplně nejlépe. Závod byl ale rychlý a člověk tak neměl čas nad nepřízní počasí přemýšlet.
Uvítal nás nelehký terén. Les byl poměrně dobře průběžný, prosvětlený, ale také protkaný řadou hustníků, které už tak snadno průběžné nebyly. Klestí z prořízky bylo poházené na zemi a člověk tak musel dávat pozor pod nohy. Není divu, že jsme každý za víkend „chytili několik zajíců“. Charakteristická byla také kamenná pole s řadou skalek a srázků. Kdo nebyl plně koncentrovaný a v úzkém kontaktu s mapou, ten mohl být vytrestán.
Při studování pokynů jsme byli lehce šokováni ze vzdáleností. Na shromaždiště jsme tašky nesli 1 km. V sobotu byla cesta na start dlouhá 3 km, z cíle poté zpět také 3km. Člověk tak tedy ke svému závodu přidal celých 8 km. V neděli byla cesta na start také nekonečná – 2,6 km. Cíl už byl naštěstí v centru závodu.
V mistrovských kategoriích jsme měli zastoupení v D18 díky Marušce Janošíkové, v D20 běžela Vendy Teringlová, H18 běželi Adam Nechvátal a Vojta Teringl a v H21 bojoval Zdenda Vošta.
V sobotu jsme tedy vyrazili vstříc kvalifikačnímu závodu. Cesta byla dlouhá a tak jsme vyrazili již brzo ráno. Každého z nás čekala jiná kategorie a také jiný „rozběh“. V kvalifikaci je totiž každá kategorie rozdělena do několika rozběhů. Závodníci jsou náhodně rozlosováni do jednoho z nich. V každém rozběhu je poté daný počet lidí, který postoupí do nedělního finále A, finále B, či finále C. Finále A běží z pravidla přibližně 8 nejúspěšnějších z každého kvalifikačního rozběhu.
Sobotní kvalifikace byla hořkosladká. Radost jsme měli z Maruščina postupu do finále A. Kvalifikaci doslova zaletěla a umístila se ve svém rozběhu na 6. místě a postoupila tak mezi ty nejlepší. Smutek však byl z Vojtova výkonu. Finále A mu uniklo o pár sekund. Vendy s přehledem postoupila do finále B, Adam do finále C. Zdendovi nebylo dobře, sobotní závod horko težko doběhl a v neděli už se na start nepostavil.
Po závodě jsme se odklidili načerpat síly na ubytování. Pořádná regenerace je základ. Studený bazén nám byl vhod, Vojtova masážní pistole také.
V neděli jsme se probudili do drsné reality, utrpení ještě nekončí, dnes je další závod. Den jsme započali vydatnou snídaní a vyrazili na shromaždiště.
Ti z nás, kteří běželi B a C finále měli závod brzo za sebou, Maruška ve finále A si však na svůj start počkala. Nejlepší závodníci vždy startují na konci. Čekání se ale vyplatilo, byť se jí závod úplně nepovedl, vyběhla si na příští rok licenci A.
Ze závodů si odvážíme plno zážitků a dobrou náladu. Maruška i licenci A a ostatní radost z Marušky. Další mistrovství – na klasické trati nás čeká až na podzim, máme tedy celé léto na přípravu!
To je ta věčně s baťůžkem na zádech, věčně v běhu, a pozor, musí mít v ruce mapu (nebo tablet s mapou). Letos to bude už 50 let, kdy poprvé vzala do ruky mapu pro orientační běh. Už 50 let pomáhá organizovat proslulý závod „O Vodňanského kapra“, v půlce října se bude slavit. Mirka by se té oslavy ráda dožila…
Orienťák je její srdcovka. 22 let vedla oddíl, pořádala závody, kreslila mapy – v oddíle jí říkali, že když má jako učitelka dva měsíce prázdnin, má na to čas. Sama úspěšně závodila – ne pro stupně vítězů, ale pro ten neskonalý pocit svobody při pohybu terénem, kdy si cestu volí sama podle svého rozhodnutí.
Potkat Mirku bylo vždy možné v organizačním týmu orienťáckých závodů
V onen osudný den při návratu z mapování podzimního závodu (v dubnu 2022), Mirka zkolabovala. Plicní embolie, řekli doktoři. A za týden věděla přesnější diagnózu – nádor v malé pánvi. Operace nutná. Postavila se k nemoci čelem. První operace ukázala, že se jedná o rychle rostoucí sarkom hladkého svalstva. Absolvovala tři nejsilnější chemoterapie jako přípravu na další operaci v Brně. Po ní z Mirky zbyl jen stín, operace se nezdařila, a lékaři doporučili paliativní radioterapii. Mirka nemohla jíst a přestala chodit. Hezký začátek roku 2023 – bez vyhlídek. To je konec, říkáte si. Ale kdepak!
Mirka může mluvit o obrovském štěstí – má totiž spoustu kamarádů. Jedni jí navrhli, zda nechce zkusit alternativní léčbu na bázi imunoterapie, ovšem neoficiální, nepatentovanou a také celkem drahou. Mirka souhlasila. Ostatně, co úsporami na důchod, když vám hrozí zanedlouho konec? Zpočátku nádor rostl, ale tělo pookřálo, teprve po změně dávkování a aplikaci dalšího preparátu začal nádor rapidně ubývat – z původních 12 cm na 4,5 cm. A spolu s ním i otok nohy, způsobený neproudící lymfou. My kamarádi jsme jí nemohli poznat, jak ji to postavilo na nohy. Mirka nastoupila na částečný úvazek zpátky do školy, začala jezdit na závody. A často také slyšela: „Hele, potřebujeme mapu, mohla bys…..?“ No, mohla. A její kamarádi běžci se jí složili na nový tablet, protože starý jí jednou v lese klekl. Pomohli i finančně, protože úspory došly. Byla ráda, že léčba nemá žádné vedlejší účinky, že může žít normální život, jen ta výkonnost je trochu nižší. Ale Mirka chce stíhat všechno.
Mirka neposedí, začala s malými výlety a dokonce si zaběhla i závod v Křemži, ještě s oteklou nohou, která byla vlivem útlaku lymfatických cest dvakrát větší než druhá.
V létě 2023 bylo skoro vyhráno, jenže poslední zbytky nádoru ne a ne zmizet. Dokonce malinko poporostl. Teď se růst zase zastavil. Mirka dál užívá bylinné preparáty, její léčitelé jsou přesvědčeni, že ji z nemoci dostanou, jen to chce čas. A samozřejmě peníze – jeden den života ji stojí přes tisíc korun – produkt se dováží ze zahraničí a je drahý. Peníze ze sbírky budou použity na nákup dalších dávek bylinných preparátů, které doteď Mirce pomáhaly bojovat s nádorem a vrátily jí do aktivního života.
Sbírku jsme se pro Mirku rozhodli uspořádat její kolegyně ze školy, bývalé studentky a kamarádi z oddílu orientačního běhu.
První červnový víkend se uskutečnily další závody Žebříčku B-Čechy. Vyrazili jsme v poměrně hojném počtu (o tom vypovídá fakt, že jsme stavěli stan) a to tentokrát na sever Čech, do blízkosti nejmenovaného města ležícího pod Hradcem Králové (Pardubice). Sprint se odehrál v městečku Chvaletice a lesní disciplíny poblíž vesnice Zdechovice.
Sobota byla opravdu nabitá a hlavně znepříjemněná velice vydatným deštěm, uskutečnil se ranní závod ve sprintu a odpolední na krátké trati. Sobotní utrpení jsme si však vynahradili Chvaletickou pizzou, která byla opravdu výborná. V neděli nás potom potrápila klasická trať, to už se ale počasí zlepšilo a usmálo se na nás sluníčko.
Z výjezdu jsme však neodjeli s prázdnou, odvezli jsme si domů pár medailí. Radek Teringl získal v sobotu dvě zlata, v neděli obsadil třetí místo a Pepa Hejzlar zlato v sobotního sprintu. Staří dobří veteráni nás tak opět nezklamali a potvrdili své kvality. Vojta Teringl potom v neděli vyhrál kategorii T a porazil tak i Jana Tučného z OB Tučňáci.
